Ulice 17. listopadu a okolí ve vzpomínkách pamětníka

Rušná ulice 17. listopadu mívala před lety zcela jiný ráz. Vždy po ní kráčely dějiny, to se ostatně odráží v názvech, které měnila. Ten dnešní získala v nadějeplných dobách po sametové revoluci 1989.

Dřív bývala Nádražní, pak Husova (dokonce se nazývala honosně: Husova třída) a od začátku padesátých let do pádu komunistického režimu Gottwaldova. Rodný dům Františka Křížka (82), vědeckého pracovníka a dodnes aktivního říčanského sokola, se v této ulici nachází v části mezi Mánesovou a Politických vězňů. Nedaleko stál Bartošův mlýn a Dynybylův lihovar. Jeho otec, také František, přišel do Říčan jako správce sítí vysokého napětí, později jeho firma prováděla elektrické instalace po celých Říčanech. V nejbližším okolí domku postaveného v roce 1932 žila a pracovala celá řada řemeslníků.

František Křížek si pamatuje dlouhé řady vozů tažených koňmi i kravami naložené obilím, když jeli sedláci o žních kolem jejich oken do mlýna. Vysvětluje také, jak se dřív jezdívalo do Radošovic: „Stará hlavní cesta do Radošovic, do Pacova a do Křenice vedla dnešní ulicí 17. listopadu a pokračovala pod tratí. Dnes zazděný podjezd byl velmi úzký a malý, kamion ani dvě nákladní auta by se tam nevešly.“

V dobách Františkova dětství se před jejich domem, směrem k dnešní ulici Pod Lihovarem a dál, rozprostíraly všude louky a zahrady. Vzpomíná: „Než se postavila nová silnice, byla tu souvislá zatravněná plocha a vedla tudy polní cesta na Vysokou. Po ní jsme jednu dobu chodili k pekaři pro výborný chleba.“ Jen málokdo v Říčanech dnes ví, že v blízkosti mlýna tekl směrem od Fialky potok, který pokračoval k Vysoké, kde se spojil s potokem od Mlýnského rybníka. František Křížek má toto místo v paměti jako ráj dětských her: „Nedaleko od nás vtékal potok do zátočiny a v ní byla odhalená žlutá hlína. Do zátočiny jsme si chodili hrát a lovili jsme v ní čolky.“

–rs–