Archeologové v jažlovickém kostele odhalují překvapivá tajemství

V České republice se dochovalo pouhých 29 románských rotund. Jedna z nich stojí v Jažlovicích. Badatelé při technickém nedestruktivním průzkumu kostela svatého Václava, jehož je stavba součástí, objevili pozůstatky románských oken, v podkroví kostela dosud neznámou fresku a prázdnou zazděnou prostoru. Experti zároveň celý komplex přesně zaměřili a vytvořili jeho virtuální 3D model pro chystanou budoucí rekonstrukci i další zájemce o historii.

O první části výzkumu v Jažlovicích, která začala již vloni v létě, jsme vás informovali v říjnovém čísle Kurýru. Letos experti ze spolku Naše historie pod vedením Jiřího Šindeláře a archeologové z Jihočeského muzea Zuzana Thomová a Juraj Thoma zkoumali vnitřek kostela pomocí speciálních miniaturních teleskopických kamer a ultrafialového i infračerveného světla. Celý výzkum proto musel probíhat v noci. Dodejme také, že všichni zúčastnění přijeli do Jažlovic ve svém volném čase a zcela bez nároku na honorář.

Cílem bylo mimo jiné zjistit, zda se pod renesanční freskou, odhalenou v devadesátých letech minulého století, neskrývají nějaké další podmalby. Díky novému bádání zatím víme, že pro laika velmi nezvyklá až pitoreskní kresba anděla, draka a rytíře (svatého Jiří?) má svou analogii například přímo v bazilice svatého Jiří na Pražském hradě. Kromě restaurátorských zásahů, které jsou v UV světle dobře patrné (na fotografii vidíte tmavé body), realizační tým žádné přemalované části nenalezl. Místo nich však objevil další, dosud neznámou fresku, respektive její část, v podkroví kostela na severní stěně, přímo nad zkoumanou renesanční malbou. Nalezená kresba byla pro zvýraznění taktéž nasnímána v UV světle a bude podrobena dalšímu zkoumání uznávanou restaurátorkou a expertkou na nástěnné malby, doktorku Milenou Nečáskovou.

Na protější jižní stěně stavby se následně podařilo identifikovat zbytky původních románských oken z druhé stavební fáze kostela. Tehdy byla rotunda přestavěna na svatostánek s obdélníkovou lodí a z původní centrály nebo apsidy vznikla (současná) věž. Díky výše zmíněným objevům budeme nyní schopni dobovou podobu kostela virtuálně poměrně přesně zrekonstruovat.

Větší než na Vyšehradě?

Archeologové se zatím neshodli na tom, zda byla při přestavbě ubourána pouze apsida, nebo byla naopak zachována a zmizela samotná centrála. Odpověď na tuto otázku marně hledal už tým restaurátorů kolem Jana Chejna koncem devadesátých let minulého století. Chyběla mu data, která teď díky moderním technologiím už máme. Hypotéza přední historičky a badatelky v oblasti architektury Anežky Merhautové dokonce předpokládá, že část rotundy, která dodnes stojí a kolemjdoucí ji vnímají jako spodní část věže kostela (presbytář), by ve skutečnosti mohla být pouhá apsida bývalé rotundy.

Taková skutečnost by pak ukazovala na dobovou významnost místa, zejména porovnáme-li teoretickou velikost jažlovické rotundy například s rotundou svatého Martina na Vyšehradě. Ta má vnitřní průměr 650 centimetrů s apsidou o hloubce 220 centimetrů, zatímco dochovaná „původní apsida“ neboli současná věž kostela v Jažlovicích má vnitřní průměr 470 centimetrů. Jažlovická rotunda by tedy mohla být ještě větší než vyšehradská. Díky nově provedeným měřením jsou nyní odborníci k potvrzení nebo vyvrácení lákavé hypotézy výrazně blíže.

Nečekaný objev

Celý kostel byl v rámci podrobné geodetické dokumentace pro budoucí rekonstrukci nasnímán laserovým skenerem. Vznikl tak přesný digitální 3D model stavby, který zachycuje i okem neviditelné detaily a změny. Odhaluje nerovnosti stěn, jejich rozdílnou tloušťku i místa, která byla upravena až druhotně. Žádný zedník, který by dostal za úkol dozdít část stěny například po odbourání apsidy, by nedokázal přesně dodržet původní linii zdiva. Ačkoliv lidské oko rozdíl nepozná, při laserovém měření vyniknou i mnohem menší detaily.

Detailní virtuální model pak pomohl odhalit i zcela nečekanou věc: V jistém místě kostela se nachází zazděná dutina. Okem nelze anomálii zaregistrovat, ale při pohledu na řez v rámci digitálního modelu bylo badatelům zřejmé, že stěna je v daném bodě až příliš tlustá. Průzkum specializovanou teleskopickou kamerou domněnku potvrdil. Prostora je bohužel zcela prázdná, což je však samo o sobě neobvyklé, protože většinou bývají podobné dutiny zaplněny stavebním nepořádkem. Přesto, že poklad se tedy v kostele neukrývá, jedna významná zajímavost zde je. Při rozboru natočeného materiálu si přítomní archeologové všimli, že v domněle homogenní, ale logicky dosud neprozkoumané části stavby, jsou patrné hned dvě stavební fáze. V Jažlovicích tedy kromě dvou fází románského stylu nalézáme i baroko, přístavbu z devatenáctého století a nově objevenou část, která může (ale také nemusí) být i o několik set let starší. Skutečnost opět ukáže až další podrobný výzkum.

Tajemství v podzemí

Další tajemství jažlovického kostela se ukrývá v prostoru bývalého hřbitova. Georadar zde v hloubce 60 až 120 centimetrů zachytil velikou prostorovou anomálii, která se dá interpretovat jako základové zdivo nebo mohutná destruktivní vrstva například z nějaké starší snesené stavby. Z etických důvodů zde archeologický průzkum pochopitelně není na pořadu dne. Odhadnout tvar anomálie z pouhých několika georadarových profilů také není možné. Zda se tedy pod zemí ukrývají například mohutné rozbořené hrobky nebo pozůstatky nějaké jiné stavby, napoví až podrobné zkoumání archivů a jejich kritická konfrontace s naměřenými daty.

Než proběhnou další výzkumy a odborníci vyhodnotí naměřená data, můžete si práci archeologů tak trochu vyzkoušet sami. Na jedné z přiložených fotografií pořízených v infračerveném světle vidíte uhlem napsaný nápis (podpis s poznámkou). Zkuste si jej přečíst. I to je jeden z úkolů, který na badatele nyní čeká. Kdo a proč se na opukovém kvádříku vedle niky podepsal?