Bobkomaty s příběhem

Jsem klikařka. Z deseti psích exkrementů ležících na zemi trefím průměrně dva až tři. Potud mohu říct – moje blbost, mám koukat pod nohy. Žel, jsem rovněž matkou tří dětí, takže násobeno počtem jejich podrážek, kol dětských kočárků, odrážedel a koloběžek se nebezpečně blížím 100% úspěšnosti. Ptala jsem se své sestry, která má méně dioptrií než já a také o jednu ratolest méně, jestli se jí to také stává. Prý ne. V centru Říčan jsou prý pejskaři disciplinovanější (i když já zaskórovala i u Růžku na náměstí) a také tam mají ty „stojany s pytlíky“. Já ale bydlím u Jurečku. My tady stojany nemáme. Nebo ne dost. A majitelé čtyřnohých mazlíčků, zřejmě v domnění, že v hlubokých říčanských hvozdech (rozuměj, v okolí stezky s průjezdem desítek kočárků denně) se trus brzy vstřebá, zcela rezignovali na úklid po svých psích přátelích. Po devíti letech rodičovské dovolené v této lokalitě vám s jistotou mohu říct: nevstřebá. A tak mám pro vás nabídku: Odhlasujte mi ty stojany s pytlíkz a já vám na každý z nich napíšu příběh o h****. Mám jich v rukávu pěkných pár. A na podrážkách jakbysmet. Pozn.: Součástí projektu bude osvětová minikampaň, jednak na sociálních sítích, jednak prostřednictvím letáků, která vtipnou formou upozorní na problém a informuje proč a jak ho řešit.

Karolina Emanuelová
navrhovatelka