Jak zdravotně postižení senioři trénují chůzi

Názor - J. Lacina

Jsem senior, je mi 87 let a nechodí se mi zrovna moc dobře. Ve středu 7. 2. t. r. jsem šel odpoledne ke své praktické lékařce na pravidelnou kontrolu, pro předpis léků a poukaz na kompresní punčochy. Chtěl jsem současně také jít na ortopedii, kde ordinují jen odpoledne, pro předpis zdravotních vložek do bot. Poukaz na kompresní punčochy mi paní doktorka napsala, ale na ortopedii jsem neuspěl. Když jsem byl na řadě, tak mi sdělili, že na ortopedii se musí každý pacient objednat týden předem. Domníval jsem se původně, že jak ty punčochy, tak vložky do bot dostanu při jedné cestě do obchodu se zdravotnickými potřebami. Mýlil jsem se. Šel jsem tedy do zdravotnických potřeb aspoň pro kompresní punčochy. Tam prodavačka potřebovala vědět, jaké punčochy potřebuji. Ukázal jsem jí útržek z minulé krabičky s punčochami, kde byl jejich typ a rozměr popsán. Prodavačka mi však řekla, že takový typ se již nevyrábí, že si musím nohu na dvou místech změřit a přijít znovu s těmi mírami. Když jsem přišel podruhé, opět jsem neuspěl. Takový rozměr neměli, museli ho teprve objednat, s tím, abych přišel za týden. Měl bych asi začít používat službu senior taxi. Po objednání na ortopedii jsem dostal poukaz na vložky do bot, musím však pro ně do Prahy. Jednou na otisk, podruhé pro hotové vložky.

K pochůzkám k různým lékařům a do lékáren, přibylo ještě odnášení tříděného odpadu do kontejnerů. Nikdo nechce, aby se mu odpad doma hromadil a zapáchal. Proto se musí chodit s odpadem do kontejnerů často. Návrh na barevné pytlíky na tříděný odpad, které by poskytovalo město, není řešením. Ve svém minulém příspěvku v Kurýru, „Třídíte odpad?“ (Kurýr 10/2017), jsem navrhoval, aby se svoz různých druhů tříděného odpadu a směsného odpadu od bydliště občanů střídal v různých týdnech měsíce.

J. Lacina