Jedlé houby v zimě

Zima sice není tradičním obdobím pro houbaření, ale přesto nabízí jedinečnou příležitost poznat a sbírat méně obvyklé druhy hub. I během ledna můžeme najít chutné houby dobře využitelné v kuchyni.

Jednou z nejznámějších je hlíva ústřičná (Pleurotus ostreatus). Najdeme ji na odumřelých listnáčích, jako jsou buky, duby, topoly, ořešáky a další, častěji v lokalitách bohatších na vláhu. Její vějířovité klobouky, šedomodré až hnědavé barvy, dorůstají velikosti do 25 cm. Třeň (noha houby) je krátký nebo zcela chybí, lupeny jsou sbíhavé a bílé. Hlíva je skvělá do polévek, omáček, salátů, rizota atd. Obsahuje látky, které podporují imunitu a snižují hladinu cholesterolu. Lze ji také pěstovat, buď na pytlích se slámou nebo na dřevěných špalcích. V přírodě roste od října do března.

Jidášovo ucho (Auricularia auricula-judae) roste hlavně na odumřelých větvích bezu černého, méně pak na dalších listnáčích. Hnědé zaobleně zvrásnělé plodnice připomínají svým tvarem ucho, mají velikost do 12 cm a jsou měkce chrupavčité. Při vysušení ztvrdnou. Jidášovo ucho nemá výraznou chuť ani vůni, zato nevšední konzistenci. Je oblíbenou přísadou v čínské kuchyni, hodí se i do polévek, salátů a houbových směsí.

Penízovka sametonohá (Flammulina velutipes) je houba pro zkušené houbaře. Roste v bohatých trsech na mrtvém dřevě listnáčů. Objevuje se nejen v lesích, ale také v parcích a zahradách. Klobouk má 2 až 5 cm v průměru, s medově žlutým až oranžovým zbarvením. Třeň je často zploštělý, v mládí světle žlutohnědý, později ve spodní části tmavohnědý, ve stáří hnědočerný. Roste od října do března. Penízovka sametonohá patří k nejchutnějším houbám. Jedí se pouze klobouky, například v polévce nebo jako omáčka. V Asii se pod japonským názvem enoki pěstuje a prodává blízce příbuzná (Flammulina filiformis). Donedávna byly obě penízovky považovány za jeden druh, až analýzou DNA se ukázalo, že jsou odlišné.

Mezi další jedlé houby, které bývají k nalezení během zimního období, patří třeba kržatka zimní, liška nálevkovitá, rosolozub huspenitý, nebo čirůvky fialová.

Při zimním houbaření je důležité vyhýbat se přemrzlým hřibovitým houbám. Jejich tkáně, poškozené mrazem, napadají bakterie, které produkující toxické látky. Mohou způsobit lehčí otravu, hlavně zažívací potíže.

Vždy jezme jen ty houby, které bezpečně poznáme. U méně obvyklých zimních druhů to platí dvojnásob.

Jakub Halaš