Ještě k šumavskému táboření říčanských sokolů po druhé světové válce

Reakce na články Jaroslava Svobody

Na vzpomínky na šumavský pobyt zareagovali další čtenáři – rádi se k tématu s jejich postřehy vracíme.

V létě 1946 se říčanští sokolové vydali tábořit do šumavské krajiny, autor článků na stránkách Kurýru vzpomínal na tábory v obcích Želnava a Nová Pec.

„K této lokalitě se vztahují i naše rodinné vzpomínky, provázané s Mnichovicemi a Říčany,“ napsal do redakce Kurýru Miroslav Vrabec, který nyní žije v Mnichovicích. Hana Ťukalová z Říčan zase uvádí: „Po přečtení Jaroslavova textu jsem se i já vrátila ve vzpomínkách do malebného šumavského údolí s prázdnými opuštěnými chalupami, kde jsme v roce 1946 trávili část léta.“ Vydejme se spolu s nimi na Šumavu poválečných let.

Jihočeští učitelé a žáci

Státní obecnou školu s československým jazykem vyučovacím v Želnavě-nádraží (Nové Chalupy 43) ve školním roce 1945/46 otevřel řídící učitel Oldřich Toufar. Tento učitel obecné školy přišel z Mnichovic u Prahy. V obci Nová Pec u Želnavy žil po druhé světové válce náš přítel z Velkých Popovic Josef Kaňka, jehož otec byl příslušníkem tamní finanční stráže. Pepa byl spolužákem Antonína Nesvačila (rodáka z Mrače u Benešova); ve školní kronice se dočteme, že v roce 1947/48 byli žáky druhé třídy. Josef Kaňka s manželkou později působili jako učitelé v Horní Plané. Jako „dohlédací orgán“ školu navštívil učitel Jan Karták, zástupce okresu Český Krumlov, který se později přestěhoval do Mnichovic a poté do Říčan.

Jan Karták – malíř, grafik a pedagog, významná osobnost Jihočeského kraje – se narodil 2. června. 1895 v Soběslavi, datum úmrtí neznáme. V roce 1924 nastoupil jako učitel na českou měšťanskou školu zřízenou v roce 1919 v Českém Krumlově, v roce 1935 se stal jejím ředitelem (do září 1938). V důsledku připojení Českého Krumlova k hornorakouské župě Oberdonaugau v roce 1938 musel Český Krumlov opustit (za války působil jako ředitel měšťanské školy v Borovanech), ale v roce 1945 se do tohoto půvabného města vrátil. V letech 1945–1948 působil opět jako ředitel českokrumlovské Masarykovy měšťanské školy, v letech 1948–1951 jako ředitel I. střední školy v Českém Krumlově (reformovaná měšťanská škola). Byl činovníkem Národní jednoty pošumavské a velmi intenzivně prožíval období narůstajících konfliktů mezi českým a německým obyvatelstvem.

V roce 1926 byl Jan Karták pověřen funkcí knihovníka v Českém Krumlově, ve stejném roce absolvoval státní knihovnickou zkoušku; poprvé tak do knihovny nastupuje odborně vzdělaný knihovník, který působil v městské knihovně (s nucenou přestávkou válečných let) až do roku 1951. V kronice českokrumlovské školy se lze dočíst, že po zabrání Sudet v roce 1938 zůstala celá česká veřejná knihovna v Českém Krumlově. Knihovník Karták, v té době pověřený řízením měšťanské školy v Borovanech, se pokoušel knihovnu převézt do Českých Budějovic. Knihovna byla určena do stoupy pro papírnu. Původně požadovaná cena za knihovnu – čtyřicet tisíc korun – byla nakonec usmlouvána na osm tisíc, a to i s veškerým inventářem. Po roce 1945 zajistil Jan Karták návrat zbytku knihovny (asi tři tisíce svazků) do Českého Krumlova.

V počátku padesátých let změnil Jan Karták působiště: ve školním roce 1951/52 se stal ředitelem školy v Mnichovicích a poté působil na škole v Říčanech. S panem ředitelem Kartákem mám spojeno několik vzpomínek. Nikdy jsem nezapomněl jeho výklad Smetanova cyklu symfonických básní „Má vlast“ a čím jsem starší, tím víc si připomínám chodskou lidovou píseň, kterou nás v hodinách zpěvu učil: „Náš pán nemůže bez stoličky do postele, náš pán nemůže bez stoličky do lože, naše paní přiskočila, stoličku mu přistrčila, náš pán už může se stoličkou do lože“. Stěnu našeho bytu zdobí jeho olejomalba zimní šumavské krajiny.

Jistě se mnou budou souhlasit všichni bývalí mnichovičtí spolužáci, že nám byl laskavým učitelem.

Řadu informací o J. Kartákovi uvádí Jana Prášková ve své diplomové práci „K problematice činnosti Národní jednoty pošumavské na Českokrumlovsku“. (Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Pedagogická fakulta, historický ústav FF, 2010.)

Miroslav Vrabec

Pokračování příště

Učitel Oldřich Toufar s žáky ve školním roce 1945/46