Jezme zeleninu a ovoce, které vypěstovali zemědělci nedaleko

Nám, lidem z Ekocentra Říčany, dlouhodobě není lhostejné, jak se stravujeme. Tedy co jíme, kdo, jak a kde to vypěstoval, případně vyrobil. Pátráme po původu potravin, po tom, jaký vliv měla jejich produkce na přírodu a krajinu. Také nám není lhostejné zbytečné vyhazování potravin. Věděli jste, že se vyhodí až třetina vyprodukovaných potravin? A pětina z toho pouze proto, že nesplňuje podmínky pro dokonalé rovné kusy zeleniny.

Ano, přestaňme být pesimističtí a hledejme raději cesty, jak nemít jen špatnou náladu z toho, že se naše Země řítí do obrovského průšvihu. Podle mne jedním z relativně snadných kroků ke snížení zatížení planety je jíst lokálně – tedy konzumovat potraviny, které byly vypěstovány nedaleko, ideálně ještě v režimu, který nemá negativní vliv na přírodu, například bez použití chemických hnojiv. Nemusí se nutně jednat o potraviny s certifikací BIO, ale ta laickému spotřebiteli usnadní posuzování mnoha různých aspektů.

Proto jsem také založila KPZ Říčany (a nejedná se kupodivu o krabičku ani první, ani poslední záchrany), která sdružuje zemědělce, kteří mají úrodu, a spotřebitele, kteří tu úrodu rádi koupí a zkonzumují.

Už mnoho let spolupracujeme s Milanem Dvořáčkem, který nám týden co týden vozí pečlivě nachystané bedýnky. Jejich složení se od června do listopadu mění. Zpočátku obsahují hlavně zelenou zeleninu – cibulku, mangold, špenát – a jahody, ale brzy přicházejí další druhy zeleniny a ovoce. Rybíz, meruňky, třešně, dýně, cukety, brambory, jablka, hrušky a vše další, co může nabídnout půda z polabské nížiny.

Druhým zemědělcem je Vojta Králíček, mladý farmář tělem i duší, který s rodinou hospodaří v biorežimu a z jeho polí se k nám dostává tolik zeleniny, že občas nakrmíme kromě naší velké rodiny i sousedy, babičku a tchyni. Obří množství druhů rajčat, až oči přecházejí, ale i výborné křupavé saláty, jejichž druhy se během roku proměňují. Občas se do podílu dostane i fenykl, květ lichořeřišnice nebo jiná lahůdka.

Z této spolupráce mají výhodu všichni. Farmáři, kteří prostřednictvím financí od podílníků mohou lépe plánovat úrodu a využít finance v době, kdy je nejvíce potřebují (tedy na jaře na nákup osiva). Ale i podílníci, tedy odběratelé, kteří se společně každou středu potkávají na Dvorku muzea Říčany v Rýdlově ulici, sdílejí recepty, a hlavně domů odcházejí obtěžkáni farmářskými produkty.

Alžběta Macková