Loubinec trojlaločný

Parthenocissus tricuspidata

Loubinec je příbuzný révě, ale jeho plody se nedají využít. Zřejmě proto se loubincům lidově říká psí víno. Co není v plodech, je v listech.

Lidé mají loubinec trojlaločný rádi kvůli krásnému podzimnímu zbarvení. V Severní Americe a východní Asii roste asi 10 druhů popínavých lián, řazených mezi loubince. U nás se často pěstuje také loubinec pětilistý (Parthenocissus quinquefolia), s dlanitě složenými listy a ovíjivými úponky místo přísavných destiček.

Loubinec trojlaločný je doma v Japonsku, východní Číně a v Koreji. Do Evropy byl dovezen roku 1862, v Čechách se poprvé pěstuje od roku1914 v Průhonicích. Loubinec trojlaločný šplhá do výšky až 20 metrů. K podkladu se přichycuje pomocí krátkých, bohatě větvených úponků s přísavnými terčíky. Hnědá brázditá kůra kryje větve, které mohou u starých jedinců dosahovat při zemi více než 10 cm v průměru.Velké listy s dlouhými řapíky mají většinou tři zašpičatělé, hrubě zubaté laloky. Svrchu jsou leskle zelené a lysé, zespodu s pýřitou žilnatinou. Na podzim se barví od žlutooranžové do tmavočervené barvy.V červnu rozkvétají vrcholičnaté laty s nenápadnými zelenými květy. Koncem léta dozrávají plody, tmavomodré ojíněné bobule nepříjemně trpké chuti. Loubinec trojlaločný je vysazován jako pokryvná rostlina, která ideálně porůstá svislé stěny. Často je sázen do zahrad a parků. Při procházkách po Říčanech můžeme dokonce potkat několik domů kompletně obrostlých loubincem.

Jakub Halaš