Radošovický starosta František Polák

K napsání tohoto článku mne inspirovaly výstřižky z dobového tisku, které místnímu muzeu před časem darovala Karla Stupecká. Lze z nich vyčíst, že její strýc František Polák byl schopný, občany oblíbený a společností uznávaný člověk, který odvedl mnoho záslužné práce pro tehdy samostatné Radošovice.

Zásadním způsobem změnil jejich podobu, zvláště tím, že podpořil realizaci – a nakonec se na ní i podílel –finančně náročného projektu, jakým byla výstavba komplexu rybníka a restaurace v Přestavlckém údolí. Dnes ho známe jako Jureček. Jeho historie se začala psát právě před sto lety, když byla v roce 1924 schválena myšlenka na zřízení koupaliště. S tou přišel zdejší řídící učitel, spisovatel a vlastenec Václav Budínský. Kompletní dílo se veřejnosti slavnostně otevřelo o deset let později. Je třeba připomenout, že výstavba areálu nebyla příčinou, nýbrž důsledkem zvyšující se obliby Radošovic. Podílelo se na ní hned několik faktorů, jako byl například nový pohled na koupání nebo na výlety do přírody a jejich prospěšnost pro tělo. Tím nejpodstatnějším byl ale technický pokrok a volný čas, kterým disponovala stále větší část obyvatelstva.

Kdo byl František Polák

Narodil se jako prvorozený syn 30. října 1881 v Doubku u Říčan, odkud pocházeli oba jeho rodiče. Maminka Barbora, rozená Malá, byla dcerou gruntovníka z č. p. 14, tatínek František byl familiantem (dědičným nájemcem dílu panské půdy) z č. p. 21. Jako svou životní cestu si vybral stavebnictví – možná pod vlivem strýce Josefa Poláka, který byl zedníkem. František získával zkušenosti u firmy Josefa Blechy, stavitele v Karlíně. Absolvoval také státní průmyslovou školu v Praze. Zaměstnán byl jako stavbyvedoucí a stavební kreslič u různých pražských stavitelských firem. Po potřebné mistrovské zkoušce získal koncesi a jako zednický mistr se v Radošovicích v roce 1910 osamostatnil. Coby stavitel realizoval různé vily a domy jak podle svých, tak i podle cizích návrhů, rozmanité adaptace a nástavby. V roce 1908 se v říčanském kostele sv. Petra a Pavla oženil s Marií Stupeckou, sestrou pozdějšího radošovického starosty Josefa Stupeckého. Narodily se jim dvě děti, syn František a dcera Emilie.

František Polák byl veřejně činný, a to nejen jako starosta obce, kterým se za první republiky na tři volební období stal. V té době byl tento úřad chápán jako nejvyšší demokratická občanská pocta a projev důvěry. Občané byli přesvědčeni, že starosta rozumí jejich potřebám i potřebám celé obce a že je dovede uplatňovat a hájit a že chce vystupovat v zájmu občanů. Dobový tisk dosvědčuje, že tomu tak bylo: „Bratr Polák měl to štěstí, že neměl nepřátel, a mohl proto spolu s ostatními činiteli vykonati v obci to, co mu zaručuje vděčnost všeho občanstva.“

Polákovy zásluhy

Z Radošovic se mu podařilo učinit lákavý cíl výletníků, kteří se sem za první republiky mohli dopravit různými způsoby: vlakem, autem i autobusem. Získal lichtenštejnské pozemky, které nechal rozparcelovat a umožnil tak stavební rozvoj i zdroj příjmů pro obec. Učinil zásadní kroky pro výstavbu vodovodu a kanalizace. Tu se mu už nepodařilo dokončit, protože podlehl krátkému srdečnímu onemocnění. Zemřel v pouhých šestapadesáti letech 5. února 1937. O dva dny později se s ním přišly rozloučit na dnes už neexistující radošovický hřbitov (při Černokostelecké v místě naproti dnešnímu Tescu) na dva tisíce lidí. Jen pro představu: Samotné Radošovice podle sčítání lidu z roku 1930 měly 1255 obyvatel. Nad hrobem promluvili zástupci Sokola (starosta Čermák) a politici ze strany národně socialistické, jíž byl František Polák členem, konkrétně pak Silvestr Učeň z Říčan.

 Ještě ke spolkové činnosti

František Polák řídil stavující schůzi radošovické sokolské tělocvičné jednoty, která se uskutečnila 13. března 1932 v hotelu Amerika (dneska parkoviště vedle Cyklosportu na Černokostelecké) a byl jejím dlouholetým místostarostou. Vedoucí funkci zastával také u jednoty dobrovolných hasičů. Ti stáli v roce 1933 u vytvoření ochotnického divadelního spolku Dramatika. Její členové tak zvyšovali kulturní povědomí Radošovických a ze vstupného získávali peníze na dobročinné účely. František Polák tak v mnohém může inspirovat i nás dnes.

Šárka Vydrařová

Jako zdroj informací pro tento text posloužily veřejně přístupné matriky oddaných, novinové výstřižky uložené v Muzeu Říčany, kronika T. J. Sokola v Radošovicích z roku 1932 a diplomová práce Petra Fojtíka z Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci z roku 2010 Obec a její samospráva v období první Československé republiky na příkladu obce Jestřábí.

 Foto: archiv Muzea Říčany