Názor: Josef Kubec
Podnětný, věcně pojatý příspěvek, přinesla do květnového Kurýru (rubr. Názory) Eva Malířová. Hříchy na životním prostředí páchané už v každém koutě naší planety nabádají k dalším úvahám. Je dobré si připomenout a zamyslet se nad slovy prez. Havla, jenž občas hovořil o nutnosti udržitelného globálního rozvoje. Budou-li hybné síly rozvojových aktivit tuto zásadu (spíše imperativ) opomíjet, dostanou svět do obtížně řešitelných problémů.
Pokud se nějaký plán řeší v rámci reálných možností, lze se s ním přes různost oponentních názorů rozumně a bez emocí při ujasnění posloupnosti hodnot uvážlivě vypořádat. Zde je na místě připomenout slova T. G. M. dělat politiku rozumnou a poctivou.
Kritická fáze se objevuje v kolizi mezi společenským přínosem plánu pro rozvoj na jedné straně, a různými formami jeho zátěží a škodlivostí na straně druhé. To když hybné síly rozvoje podcení kauzální souvislosti, anebo glorifikují a často svérázně prosazují své partikulární zájmy.
Poslední fáze řítícího se neregulovaného rozvoje nastává tehdy, když pro jakýkoli další záměr v daném prostoru a čase chybí právě reálná možnost k jeho uskutečnění. Názorně na to ukazuje zpráva místostarosty Michaličky v únorovém Kurýru i můj březnový příspěvek o parkování u nádraží. Množství aut, prostor pro parkovací stání nasycen a rozšířit nelze, zájem (vč. P+R pro přespolní) však stále neukojitelný. Je předimenzováno, problém nemá řešení. V nejobecnější rovině nazírání – dostane-li se rozvoj kdekoli na světě do takového vývojového stadia, bude to pro lidi osudová výzva. S největší pravděpodobností pak musí umenšit svůj životní standard, jiná cesta není. Koronavirus nás dostal do podobné situace a musíme strpět různá omezení individuálního i společenského bytí.
Zbývá už jen otázka, zato kardinální: Jak velký přírůstek lidstva, při nynějším způsobu jeho existence, je naše planeta ještě schopna unést?
Josef Kubec, Říčany
Redakční systém i-servis
(c) Mediální a komunikační servis Říčany, o.p.s. 2024 Všechna práva vyhrazena