Skromný zapisovatel historie Alois Mudruňka

Možná už leckdo zapomněl, že zdejší muzeum neslo až do roku 2002 jméno Aloise Mudruňky. Tento učitel patřil k výrazným říčanským osobnostem konce císařství i počátků samostatného Československa. Letos uplynulo osmdesát let od jeho smrti.

Muž, který rád předával své vědomosti mladším generacím, se narodil 21. června 1859 ve Vysokém Mýtě. Vystudoval pedagogickou školu a po nedlouhém umístění jako podučitel se v roce 1881 stal učitelem na obecné škole v Říčanech. Krátce před odchodem na odpočinek v roce 1920 zastával pozici řídícího učitele. (Ani jako penzista nepřestal učit, činil tak na hospodářské škole lidové a na živnostenské škole pokračovací.) V říjnu 1886 se oženil s Aloisií Šoulejovou, měli pět děti. Jak se můžeme dočíst v Mudruňkových zápiscích uložených v archivu Muzea Říčany, prvorozený Lojzíček žil krátce. Následovali synové Tonouš (Antonín) a Jarouš (Jaroslav) a dcery Mařenka a Liduška. Podle vyjádření současníků „rozuměl knihám a dovedl je milovati láskou starých učitelů“ – ve Čtenářské besedě (starší ze dvou veřejných knihoven, které ve městě působily) zastával od roku 1913 předsednickou funkci. Sám vedl jejich seznam, který čítal přes tři tisíce kusů.

Činný byl dále i v Okresním osvětovém sboru. O jeho působení zde píše divadelník Václav Figar ochotnickému režisérovi Janu Petříčkovi, že „…jako osvětový referent chodil na všechna divadelní a později biografická představení. V přestávkách chodil od jednoho posluchače k druhému a ptal se, jak se jim představení líbí. Do notesu, který byl jeho nerozlučný přítel, zapisoval odpovědi na dotazy a dával známky.“ Od roku 1912 zastával tutéž funkci jako Leopold Pek v roce 1900 (psali jsme v říjnovém čísle Kurýru), a sice předsedy Učitelské jednoty Budeč v Říčanech. S Pekem tři roky patřili mezi členy prvního kuratoria muzea, které zde začalo existovat před více jak sto lety.

Aktivně se účastnil příprav na realizaci Národopisné výstavy českoslovanské v Praze roku 1895. Už několik let předtím vznikly místní výbory, které shromažďovaly a vybíraly vhodné exponáty. Alois Mudruňka byl členem tohoto místního výboru od roku 1892. Inicioval například vyfotografování nejzajímavějších architektonických objektů v okrese. Jak zmiňuje Václav Figar, byl to on, kdo „prvý začal zapisovati i dějiny Říčan a myslím si, že mnoho z jeho zápisků použil Ing ku svým dějinám města.“ Mínil tím dílo Gustava Trnky Město Říčany v minulosti i přítomnosti z roku 1913. Bylo to opravdu tak – Alois Mudruňka svému žákovi poznámky věnoval, Trnka je zpracoval, obohatil dalším studiem a připravil knihu k vydání.

Mudruňkovo jméno bylo a je nerozlučně spjato s místním muzeem. Městské zastupitelstvo rozhodlo o jeho pojmenování na Městské Mudruňkovo vlastivědné muzeum na návrh sochaře Bohumila Pánka, jeho někdejšího žáka, za příslib mineralogické sbírky už v roce 1938, tedy pouhý rok po smrti Aloise Mudruňky.  Jistě k tomu přispěl i fakt, že u jeho založení v roce 1908 stál a do konce života se o sbírky staral, i když tato práce byla často nevděčná. Kvůli dohadování prostoru pro muzeum se této funkce i několikrát písemně vzdal. Na toto místo nastoupil krátce po jeho smrti konzervátor sbírek Národního muzea Antonín Šimek.

Tichý, skromný člověk a pracovník zemřel náhle 27. dubna 1937 ve věku nedožitých 78 let. V článku, který pak vyšel v místním tisku, vzpomínali členové Čtenářské besedy na Aloise Mudruňku jako na „dobrého člověka, který rozséval lásku a pokoru.“ Převážnou část svého času věnoval těm kolem sebe. Buďme vděční za lidi tohoto ražení, kteří myslí nejen na přítomnost, ale především na budoucnost.                                                       

Šárka Vydrařová

Alois Mudruňka (1859–1937) zasvětil svůj život vzdělání dalších generací a pomohl uchovat podobu dávných Říčan

Foto: z archivu Muzea Říčany