SSC Říčany v letech 1941–1944 (2)

Pro klima Studentského sportovního klubu bylo typické, že všichni dělali vše, co je bavilo. A tak vedle sportování a hraní divadla některé členy těšilo vydávat klubový zpravodaj. Míval jen dva exempláře a zájemci si v něm mohli číst na nástěnce na Stadíku nebo ve výkladu galanterie „U Rečků v dnešní ulici 17. listopadu.

Zprávonoš začal vycházet v roce 1940 a o jeho existenci se zasloužila skupinka nadšenců. V redakci se pohybovali Jiří Linka (Link), Josef Němeček (Špelec) a Jiří Šatoplet (Šáťa). Kresby a ilustrované titulky vytvářeli Link, Jan Ryčl (Balvan), František Sviták, Lenka Medřická (Lenie) a další, anonymní autoři. 0 přepsání textů na psacím stroji se starali Špelec, Link a další.

O čem se psalo

Ti, kdo přispívali do obsahu, byli označováni jako „včeličky“ a příspěvky byly nazývány jako „kinknutí“. Při tvorbě Zprávonoše vznikla vůbec řada nekonformních slov. I jeho vlastní název doznal v hovoru změnu a říkalo se mu „plátek“. Přispívat do něj mohl každý člen a ten také odpovídal za obsah. Cenzura proběhla pouze výjimečně.

Zpravodaj neměl ustálené rubriky. Pravidelnější byla pouze rubrika sportovní a oddíl „Víte, že?“, který přinášel informace o celkovém dění a zprávy důležité pro členy SSC. Příspěvky byly velmi různorodé. Není proto divu, že ho se zájmem četli vedle členů klubu i další říčanští obyvatelé. Některá vydání Zprávonoše začínala úvodníkem, který napsal někdo z redakce a vztahoval se k městu Říčany. Autoři upozorňovali na významné úspěchy v činnosti a důležité události, které chod klubu ovlivňovaly. Řada „plátků“ měla na úvodní stránce převzaté texty publikované jinde. Bylo to jakési ovlivňování nálady. Mnoho příspěvků bylo napsáno ve verších a některé básničky měly slušnou úroveň. Většinou byly bez uvedení autora a některé vyšly podepsané pseudonymem.

Reklamy i recenze

Objevila se tu také zdařilá reklama (povšimněte si na obrázku). Na stránkách se vedla velká diskuse o nošení „shortes“, zvláště pokud šlo o dámy. Tou dobou totiž krátké kalhoty v různých variacích přicházely do módy. Příspěvky obsahovaly přání k narozeninám, celá strana byla příležitostně věnována Vaškům nebo Josefům, včetně vtipných ilustrací a veršů. Místo zde měly informace o dění v Radošovicích, například vyšel text Co hrají divadelníci ve spolku Dramatika. Když přišel do kin film Městečko na dlani o životě v městečku Rukapáně, uvedli v plátku jeho recenzi. Byl považován za svým způsobem vlastenecký.

Sportovní činnost

Nosným sportem zůstával v SSC stále lední hokej. Na Stadíku byly vytvořeny podmínky pro vznik družstev všech věkových kategorií. Úroveň hry se neustále zlepšovala a Říčany hrály soutěžní třídu, kde se utkávaly s mužstvy z Třebíče, Olomouce (ASO), Ostravy, Tábora, Loun, tedy z oblasti celého protektorátu. Vyrostli tu noví hráči (František Stárek, bratři Svobodové, Jiří Šašek, Milan Kormout). Vrchol výkonnosti nastal právě na konci války. Do mužstva přibyli ještě Václav Bubník a Karel Gut z Uhříněvsi, pozdější reprezentanti Československa, a SSC hrálo v roce 1946 ligu. V roce 1947, kdy se v Praze konalo mistrovství světa, zavítal do Říčan k tréninkovému zápasu také jeden z jeho účastníků. I později byla úroveň ledního hokeje na výši.

Volejbalové turnaje

Dalším, již letním sportem, pro který se na Stadíku vytvořily podmínky, byl volejbal nebo, jak říkal JUDr. Oldřich Flégl, valybol. Soutěží se zúčastňovala mužská i ženská družstva. Hrály se též zápasy ve dvojicích, kde přibyl také mix. Zájem o hru byl obrovský, a tak se velmi brzy našla spousta talentů a výkonnost šla rychle nahoru. Volejbal se hrál rovněž rekreačně na koupalištích Marvánek a Jureček.

Soutěže probíhaly kvůli dopravě a krátké délce jednotlivých utkání většinou turnajovým způsobem. Zápasy se hrály na tři sety, ale set pouze do 15 bodů. Celkovou organizaci soutěží jsem nezjistil. SSC však hrálo turnaje, kde soupeřem byla například Plzeň. Používal se i termín liga. Základními hráči byli Karel Waldman, Jiří Krejčí (výborní smečaři), František Lihařík, Jaroslav Goth a František Churáček. Jezdilo se na tzv. osadní turnaje, kde třeba v Horních Počernicích hrálo 27 družstev. Velmi dobře si vedly i dámy. Většinou vyhrávaly, protože v týmu byly talentované hráčky jako Lenka Medřická (smečařka), hráčky v poli sestry Dagmar a Libuše Bondy-Charvátovy, Libuše Vocelová a další.

Hokejisté

Pochopitelně členy SSC, odkojené ledním hokejem, zaujal i hokej pozemní (bandy hokej). Vždyť tu byla k dispozici plocha pro lední hokej. Hráči se také mohli jednoduše sdružit a okamžitě přihlásit do soutěží. Zúčastněná družstva byla převážně z Prahy a okolí. Základem místní sestavy byli ostřílení hráči z ledního hokeje, dalšími pak byli Jan Ryčl, Josef Churáček (Řepča) a Jiří Linka. Zápasy se hrály turnajovým způsobem. Významným střediskem tohoto sportu byla Hostivař, kde se turnaje pořádaly. Rozvoj oddílu zajišťoval velký zájem mládeže. V dorostu hrály pozdější známé osoby říčanského sportu: Václav Červenka (reprezentant v ragby), Zbyněk Kubín (trenér košíkové), L. Stuchlý (špičkový tenista), Ludvík Koreš (reprezentant v ragby).

Házená a košíková

Dívky a ženy hrály házenou. V období války a před ní se hrála házená česká neboli národní. Od dnešní „klasické“ házené se lišila pravidly. Především se hrála do branek 240 cm vysokých a 2 m širokých, tedy obdélník nastojato, míč měl jiný průměr (60 cm) a plocha hřiště byla jinak rozdělená. Oddíl měl dostatek hráček, asi 12 žen a zhruba stejný počet dorostenek. Hrály s kluby především z Prahy a okolí. Družstva povětšinou vyhrávala. Vynikala Ela Sedláčková (pozdější profesorka tělocviku na gymnáziu), Ala Voborová a Líba Vocelová, což byly výborné střelkyně. Zde je nutno poznamenat, že se střílelo s otočkou (větší razance). Bylo to velmi náročné na koordinaci pohybu. Mezi dorostenkami se objevily nové talenty, například Marcela Baběrádová nebo Magda Gůtová. Ženská házená se hrála ještě po válce. V roce 1944 se odhodlali hrát i muži.

V košíkové se vytvořila parta nejdříve kolem bratří Červenků a Zbyňka Kubína (Gusi). A zájem byl opět veliký. Hrálo se však jen venku, vhodný krytý prostor v Říčanech tehdy nebyl. V sezoně 1944 hrály Říčany III. třídu s celky z Prahy a okolí. Prostor skýtaly vypůjčené tělocvičny v Praze. Byl tak položen základ k rozvoji basketu v našem městě, který vyvrcholil až po stavbě gymnázia, kdy říčanské ženy hrály I. ligu. Jana Šustová byla později pivotmankou ve Spartě Praha.

Jedinečný Sokolák

Nejpočetnějším sportovním seskupením v SSC byl základní tělocvik s atletikou. Chodilo tam okolo 70 dětí a dorostu ve věku 7 až 17 let, hoši i děvčata. Patřil jsem mezi ně. O chod seskupení se starali Emil Vančura (Bosbardon) a Olda Flégl. Obklopili se mladými cvičiteli, kteří byli dříve členy Sokola (v roce 1941 byla Československá obec sokolská rozpuštěna). V tělocvičně ve škole na náměstí se cvičilo denně od sedmnácti do dvaadvaceti hodin. Cvičitelé využívali hojně nářadí (koně, hrazdu, bradla). Sami byli schopni předvést na hrazdě veletoč, cviky na bradlech o nestejné žerdi atd. V letním období probíhaly tréninky na Sokoláku. Bohužel chyběl kvalifikovaný trenér atletiky. Přesto vzniklo atletické družstvo a pořádaly se závody pro Říčany a okolí. Sokolák byl jediným místem mezi Prahou a Benešovem s vybavením pro atletiku. Ukázkový trénink zde předvedl i přeborník protektorátu ve skoku vysokém Václav Hausenblas.

Plavecké závody a túry do okolí

V SSC se dbalo i na to, aby v obci nevyrůstali neplavci. Toho se ujal Julius Kormout (Gandy, Ganďour), velký milovník vody a plavání. Organizoval plavecké kurzy na Marvánku, které si získaly velkou oblibu. Chodilo na ně okolo 60 dětí. Proběhly i závody v plavání. Dráha byla vytyčena mezi stavidly a skokanským můstkem (u schodiště). Celý klub občas podnikal turistické výlety, členové se vydali například na hrad Karlštejn. Vedle výprav na zvolené místo se našel i prostor pro různé hry a šíření vědomostí o naší vlasti mezi dětmi.

Příště se budeme věnovat problémům, které byly dány politickou situací, zasahovaly do činnosti klubu a ten na ně musel reagovat.

 František Křížek

Foto: z archivu Muzea Říčany