Stálezelené dřeviny

Říčanské zahrady se i během zimy často zelenají listím různých stromů a keřů. Jak je to možné? V našich podmínkách přece listnáče na podzim opadají a s olistěním čekají na jaro.

V mírném podnebném pásu střední Evropy, kde se střídá teplý a vlhký vzduch od Atlantiku s mrazivým kontinentálním prouděním od východu, se vyvinuly opadavé listnaté lesy. V nižších polohách jsou to dubohabřiny s duby, habry, javory a lípami, výše lesy s bukem a jedlí. Západ Evropy, který výrazněji ovlivňuje teplejší Atlantik, je domovem některých stálezelených dřevin, jako je cesmína nebo břečťan. V jižní Evropě pak převládají neopadavé, středozemní tvrdolisté lesy.

U opadavých dřevin je shazování listů adaptací na střídání ročních období. I kdyby jejich listy přežily nízké teploty, nemohly by kvůli zmrzlé půdě čerpat potřebnou vláhu a usychaly by. Navíc přívaly sněhu na olistěné stromy vedou k polomům nebo rozlámání koruny.

Stálezelené rostliny se adaptovaly hlavně na letní sucho. Jejich listy jsou menší, tužší a celokrajné, často lesklé nebo pokryté voskovým povlakem, aby omezily odpar vody a zároveň odrážely sluneční paprsky. Tyto dřeviny mohou i během zimy využívat slunce k fotosyntéze a ušetřit zdroje, které by jinak potřebovaly pro každoroční obnovu listů.

V Čechách lze pěstovat několik druhů stálezelených dřevin, které dobře přezimují, zejména v době postupného oteplování zim. Zde uvádím některé oblíbené stálezelené druhy, které mohou ozvláštnit naše zahrady a dodat jim jižní půvab:

Hlohyně šarlatová (Pyracantha coccinea) na jaře kvete bílými květy a od léta do zimy ji zdobí červené nebo oranžové plody, které obírají ptáci. Trnitý keř lze pěstovat samostatně nebo jako nepropustný živý plot.

Zimostráz vždyzelený (Buxus sempervirens) je kompaktní keř s tmavě zelenými, lesklými listy, ideální pro živé ploty a tvarované okrasné prvky. Jeho největším škůdcem je invazivní zavíječ zimostrázový, jehož housenky opakovaně ožírají všechno listí.

Bobkovišeň lékařská (Prunus laurocerasus) je keř s lesklými tmavě zelenými listy připomínajícími vavřín. Vytváří vzpřímené hrozny drobných bílých květů, které lákají opylovače, a na podzim černé plody (pro lidi jedovaté).

Cesmína ostrolistá (Ilex aquifolium) je keř s lesklými, tmavě zelenými listy s ostny. Na podzim a v zimě vytváří červené plody, které konzumují ptáci, ale pro lidi jsou jedovaté. V řadě zemí je cesmína symbolem Vánoc.

Mahonie cesmínolistá (Mahonia aquifolium) má lesklé tmavě zelené listy, které se v zimě mohou zbarvit do purpurových odstínů. Na jaře kvete žlutými květy. Tvoří modročerné plody, které mají v oblibě ptáci.

Werichův sedlák Čupera by jistě podotkl, že zná jeden český strom, který nikdy neshazuje listí, ale poví nám o něm, „až opadá listí z dubu“.

Jakub Halaš