Střemcha obecná

Prunus padus

Střemcha je nenápadná, a proto méně známá dřevina. Přestože se v přírodě běžně vyskytuje, pozornost upoutá hlavně během květu.

Více než sto známých druhů střemchy roste na severní polokouli, nejvíc v Severní Americe. Naše původní střemcha obecná roste jako příměs ve vlhkých hájích, lužních lesích, v křovinách kolem potoků a na okrajích lesů.

Celkově je rozšířena téměř po celé Evropě. Směrem na východ se na Sibiři vyskytuje až po řeku Jenisej.

Většinou roste jako vícekmenný, až 20 metrů vysoký strom. Kmen kryje tenká, černohnědá borka, která ve stáří podélně rozpukává. Listy se podobají třešni, ale mají jemněji pilovitý okraj.

V květnu až červnu se rozvíjejí převislá, hroznovitá květenství bílých květů, které omamně voní. Kvetoucí strom je významnou medonosnou dřevinou. Koncem léta dozrávají plody – lesklé černé kulovité peckovice. Šťavnatá dužnina sice není jedovatá, ale díky hořce trpké chuti není bez úprav jedlá. Vrásčitá žlutavá pecka ukrývá jedovaté semeno.

Celá rostlina obsahuje amygdalin. Díky němu můžeme ze dřeva, kůry i listů po rozemnutí cítit vůni hořkých mandlí.

Kvůli jarním květům je střemcha vysazována jako okrasná dřevina. Pěstována je i řada kultivarů s různou barvou a tvarem květů. Obrázek zachycuje planě rostoucí rostlinu v ulici Ke Koupališti v Říčanech.

Dřevo střemchy bylo odedávna využíváno. Díky přisuzovaným magickým vlastnostem – aby se práce dařila – se z něj dělala držadla pluhu, části máselnic atd. Dodnes je dřevo zpracováváno řezbáři. Kůra větví sloužila k barvení tkanin na zeleno.

 Dříve byla střemcha používána v lidovém léčitelství. V dobách nouze se zpracovávaly i plody, vyráběly se z nich šťávy a marmelády.

Jakub Halaš