Trojpuk štíhlý

Deutzia gracilis

Trojpuk je keř, který odmění i příležitostné zahradníky. Nevyžaduje speciální stanoviště ani péči, přesto na jaře rozkvétá záplavou voňavých květů.

            Ve východní Asii a v Mexiku roste asi 70 druhů trojpuků, u nás se běžně pěstují dva z nich. Jednak popisovaný trojpuk štíhlý a také trojpuk drsný (Deutzia scabra), jehož plnokvěté formy mají úzké a husté korunní lístky.

            Trojpuk štíhlý pochází z japonského ostrova Kjúšú, kde mu říkají princezna Utsugi. Do Evropy byl dovezen roku 1840. U nás roste od roku 1865, kdy byl poprvé vysazen na Hluboké.

            Hustě větvený keř dorůstá výšky kolem dvou metrů. Opadavé, podlouhle kopinaté listy mají zašpičatělý vrchol a nepravidelně pilovitý okraj. Na svrchní straně jsou roztroušeně chlupaté, na spodní straně lysé.

            Zářivě bílé květy, složené z pěti korunních lístků, vyrůstají v bohatých hroznech. Vykvétají od června do července. Plodem je tobolka, která se po rozpuknutí otevírá třemi chlopněmi. Uvnitř tobolky dozrávají v průběhu září a října drobná hnědá semena.

            V Říčanech vídáme různé šlechtěné variety trojpuků. Liší se hlavně vzrůstem - od zakrslých forem po velké keře, a také plností a barvou květů.

            Trojpuk je možno vysazovat samostatně nebo ve skupinách, pak nejlépe vynikne během kvetení.  Lze ho vysazovat také jako součást živých plotů a tvarovat řezem. Zastřihávat větve je nejlepší hned po odkvětu, protože kvete na loňských výhonech.

Jakub Halaš