Umělé světlo v noci je problém, protože ho nadužíváme

Zatímco ve dne světlo potřebujeme, v noci je to z hlediska zdravého života a neporušené přírody naopak. Světelné znečištění způsobuje nejen to, že na obloze vidíme stále méně hvězd, představuje také riziko zdravotní a ekologické. Přirozená tma je pro život většiny organismů stejně důležitá jako přirozené světlo. Střídání světla a tmy je metronomem synchronizujícím fyziologické funkce organismů, včetně člověka. Důsledky nadbytečného umělého světla v noci – světelného znečištění jsou jednou z mnoha daní, které lidské společenství platí za svůj pokrok a rostoucí pohodlí. Světelný „bonus“ ve formě nepřirozeného umělého světla se začíná jevit jako nepřiměřený.

Ano, světlo může být znečištění. Sice vás neušpiní, ale když je ho v noci moc, může škodit. Omezuje kvalitu spánku a regeneraci lidského organismu, poškozuje živočichy i rostliny. Vnesením umělého osvětlení do noční tmy jsme zkrátka způsobili zmatek v mnoha oblastech.

Začneme od oblohy a astronomie, protože tady se každý může na první pohled přesvědčit o důsledcích nočního svícení. Hvězdy z města skoro nejsou vidět. Když chce člověk pozorovat nerušenou oblohu, tedy co nejvíc hvězd a Mléčnou dráhu, musí jít daleko od města. První astronomické zmínky o ochraně nočního prostředí se začaly objevovat kolem roku 1960. A pak trvalo mnoho desetiletí, než problém převzaly další obory, které jsou ještě důležitější. Astronomové si v budoucnu mohou zbudovat pozorovatelny na Měsíci, kde není atmosféra a světelné znečištění tam nebude. Ale život zůstane na Zemi, aspoň prozatím. A ten si musíme chránit.

Noční světlo vadí především přírodě. Počínaje biodiverzitou přes ohrožení ekosystémů až po ohrožení opylovačů a biorytmů volně žijících druhů. A na přírodě jsme závislí my lidé. Jako civilizace například bez hmyzu nepřežijeme. Druhý důležitý faktor je zdraví člověka. Tam už musíme mluvit o určité intenzitě světla, které na nás v noci svítí a ovlivňuje naše zdraví. A také o jeho spektrálním složení – modrá (tedy krátkovlnná) složka světla do noci v žádném případě nepatří. Proto bylo na stránkách Říčanského kurýru už uveřejněno tolik varovných textů od občanů.

A zdaleka ne poslední oblast je ekonomika. My dnes umělé světlo v noci nadužíváme, používáme ho zbytečně moc a v době, kdy to není potřeba. To světlo si nejenom vyrobíme, ale i zaplatíme, a ještě nám škodí. Čili je evidentní, že je něco špatně, protože si vlastně platíme svou postupnou destrukci. Asi nás napadne, že ve městech svítit musíme, protože v nich bydlí, chodí a žije hodně lidí. Ale problém je, že světlo se šíří atmosférou až 300 km daleko. Říčanské světlo je tak schopné dosvítit na šumavskou oblohu.

Největším problémem je ale zbytečné světlo. To je velmi důležitý termín, protože večer, když jdeme z kina nebo večerní směny, světlo na ulici potřebujeme. Ale svítit naplno ve dvě hodiny v noci je opravdu zbytečné. Často říkáme, že je ve veřejném zájmu, abychom zajistili bezpečnost v ulicích. S tím lze souhlasit. Ale když se na ulici pohybuje jeden člověk za hodinu a na vsi ani jeden člověk za noc, tak se v průběhu noci veřejný zájem mění. Veřejným zájmem už nemůže být bezpečnost člověka, ale ochrana nočního životního prostředí čili přírody. Je tedy na zvážení, zda by se noční chodec neměl spíše vybavit čelovkou, stejně jako je auto vybavené reflektorem. Omezení komfortu? Ne, záchrana prostředí, ve kterém budeme moci ještě zdravě žít.

A komu že světelné znečištění vadí? Lidé jsou na tom z celé živočišné říše paradoxně nejlíp, jednak citlivostí, ale také proto, že si umíme do oken koupit závěsy. Ale musíme si uvědomit, že každý člověk je jinak citlivý, má individuální vnímání světla. Pro kontext je dobré uvést, že když je Měsíc v úplňku a v jeho světle přečteme knížku a nemusíme si ani svítit na cestu, je to osvětlení v úrovni čtvrtiny luxu. Na ulicích máme běžně minimálně dva luxy. Kolem Národního muzea v Praze je 40 luxů. To je desetkrát, dvacetkrát, klidně stokrát víc než přirozené noční světlo. Jsou lidé, kterým v noci nebude vadit osm luxů, tj. dvacetkrát víc než dodá měsíční úplněk. To, že jim to nebude vadit, znamená, že jim to nenaruší biologické hodiny a nesníží tvorbu melatoninu. Melatonin je tzv. „hormon spánku“, který vzniká jenom ve tmě a jenom v noci. Ale jsou lidé, kterým opravdu vadí už zlomky luxu, a ty bychom měli chránit též. V zákonodárství je zakotven pojem předběžné opatrnosti, přičemž dnes již máme stovky vědeckých studií, které upozorňují na to, že umělé světlo v noci škodí. V ložnici má být tma. To, že u venkovního osvětlení musíme dojít ke kompromisům, je jiná věc.

Světlo má různé barvy, odborně spektrální složení. Existuje světlo ostře bílé, namodralé či naopak teple bílé a naoranžovělé. Živočichům vadí poměrně rozsáhlá část tohoto spektra. Ale úplně všem, od hmyzu přes obratlovce, vadí krátkovlnná složka světla, to znamená modré a zelené světlo. A o to je teď velký boj, abychom takové světlo nedodávali do vnějšího prostředí. To je naprosto zásadní. Tím spíš lze naprosto jednoznačně souhlasit s rozhodnutím vedení města dále instalovat veřejné osvětlení „blue free“, tedy bez této krátkovlnné složky světla. A občanům Říčan k tomu pogratulovat. Říčany tak potvrzují, že jsou skutečně jedním z nejlepších míst k životu v České republice!

Ryby a obojživelníci jsou citliví už na velmi nízkou intenzitu světla od tisícin luxu (měsíční úplněk má 0,25 luxu, viz výše). Když osvětlíme most, vytvoříme rybám nepřekonatelnou bariéru. Pod mostem nepodplavou. Hmyz zase čeká na prahovou hodnotu tmy. Pokud žije v městském parku, kde se nově zřídí veřejné osvětlení, které svítí celou noc, tak vlastně pořád čeká na to, kdy se setmí. Ale ono se nesetmí nikdy. A rostliny reagují na úplně veškeré spektrum světla. Vadí jim i oranžové světlo. Stromy a rostliny obecně reagují v průběhu roku jednak na snižování teplot, ale především na zkracování délky dne. A jestliže na ně svítíme, délka dne se jim nezkracuje. „Nevědí“, že bude zima, že bude mrznout. Občas můžeme vidět strom, který má část koruny zachycenou ve světle reflektoru mířícího třeba na kostel. V té části koruny má strom množství světla jako v létě. To znamená, že neshodí listy, nestáhne mízu, a s prvním prosincovým mrazem mu popraská pletivo.

Co se s tím vším dá dělat?

Stačí se zamyslet nad tím, jak budu svítit. Pojďme svítit jenom tam, kde je to potřeba. Jestliže chci svítit na chodník, musím se zamyslet, jak světlo clonit, abych nesvítil lidem do oken. A už vůbec nesvítit do horního poloprostoru, kde to nejen že není potřeba, ale je to náklad navíc, který nás zatěžuje a „bere nám nebe nad námi“. Svítit jen tak silně, jak je potřeba. Často svítíme zbytečně moc. A poslední věc: Svítit jenom tehdy, kdy je to potřeba. Dnes svítíme na parkovištích, na ulicích, u supermarketu celou noc. Nezhasínáme. Tyto tři teze se dají skloubit do jedné: svítit účelně. Jen tehdy, když to má smysl. Rakušané ovšem už začali s ještě lepší tezí: zdůvodni svoje světlo. Takhle by podle mého názoru měla fungovat společenská dohoda.

Pavel Suchan, Astronomický ústav Akademie věd České republiky, Ondřejov